Politika baterií

Světová politika ohledně baterií je ovlivněna primárně lokací zdrojů, ze kterých jsou baterie vyráběny, a tím, kde se tyto materiály dále zpracovávají a vyrábí se z nich výsledný produkt. 

Těžba materiálů

Nejpodstatnějším materiálem používaném při výrobě baterií je lithium. S velkým pokrokem v elektromobilitě drasticky roste světová poptávka po lithiu, a podle předpokladů tomu tak bude i do budoucna. Lithium je těženo primárně ve dvou zemích, v Austrálii a v Chile, které svou těžbou dohromady ovládají celkovou světovou těžbu lithia ze sedmdesáti procent. V roce 2022 se v Austrálii vytěžilo přibližně 61000 tun lithia a v Chile pak 39000 tun. Na třetí příčce se umístila Čína s 19000 vytěženými tunami. 

Pořadí zemí v objemu těžby lithia se ale může v budoucnu změnit, protože největší zásoby lithia na světě se nachází v Jižní Americe. Tudíž produkce lithia u zemí jako je Bolívie, Argentina a Chile v budoucnu pravděpodobně vzroste a tyto země začnou ovládat světový trh. 

Země a firmy těžící lithium ovlivňují světovou politiku tím, komu produkt prodají na zpracování a výrobu baterií. Většina australského lithia se prodává čínským firmám. Ty mají tudíž přístup k většině lithia vytěženého v Austrálii a Číně, což jsou ze tří největších producentů lithia na světě. V Chile ovládají těžbu lithia převážně dvě firmy, Albermarle Corp. a SQM. Albermarle Corp. sídlí v USA a prodává lithium vytěžené v Chile převážně americkým firmám jako například Tesla, SQM sídlí v hlavním městě Chile a prodává lithium převážně do východní Asie (Čína, Jižní Korea, Japonsko). 

Těžba lithia v Chile a následný export se ale může v budoucnosti radikálně změnit. Vláda Chile v dubnu 2023 zveřejnila plány, podle kterých by se měla těžba lithia v zemi částečně znárodnit. Jelikož má Chile největší zásoby lithia na světě, mohl by tento krok drasticky pomoci celkové ekonomice země a v budoucnu by mohlo být Chile největším producentem lithia na světě. 

Mezi další důležité materiály potřebné k výrobě baterií se řadí nikl, kobalt a grafit. 

Většina grafitu pochází z Číny, kde se poté i zpracovává. Největší zásoby niklu se nachází v jihovýchodní Asii. Hlavním světovým producentem niklu je Indonésie, ze které se nikl exportuje do Číny, Německa, Japonska a dalších zemí. Druhé jsou Filipíny, které většinu vytěženého niklu prodají Číně. Světové těžbě kobaltu dominuje Konžská demokratická republika, která vyprodukuje celkově 70 procent veškerého světového kobaltu. Jejím největším odběratelem je Čína. 

Výroba baterií

Většina vytěžených materiálů potřebných k výrobě baterií se prodává do Číny. Světové výrobě baterií tedy dominuje Čína, kde se v roce 2022 vyrobilo celkem přes 70 procent veškerých baterií na světě. Tato země se stala dominantním světovým výrobcem baterií díky kombinaci rozsáhlé infrastruktury, levných pracovních sil a strategické podpory vlády pro rozvoj technologií. 

Lithium-iontové baterie jsou v posledních letech nejpopulárnějším typem baterií a vzhledem k rostoucí popularitě elektromobility můžeme předpokládat, že do budoucna jejich výroba výrazně vzroste. Největším výrobcem lithium-iontových baterií na světě je Čína, odkud pochází 60 procent veškerých lithium-iontových baterií světa. Na druhé příčce je Japonsko se 17 procenty a třetí je Jižní Korea s 15 procenty. 

Světovému trhu lithium-iontových baterií dominují firmy ze zemí východní Asie. Šest z deseti největších výrobců lithium-iontových baterií pochází z Číny, tři z Jižní Korey a jeden z Japonska. Největší firmou zaměřenou na výrobu lithium-iontových baterií je CATL, která sídlí v Číně a vyrobí 36 procent celkové světové produkce. Druhá firma je BYD také z Číny, která ovládá trh lithiových baterií z 15 procent. Třetí je jihokorejské LG s 14 procenty. 

Zdroje

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR. Zvláštní zpráva 15/2023: Průmyslová politika EU v oblasti baterií: Je zapotřebí nový strategický impuls. In: . 2023. ISBN 978-92-849-0281-1. ISSN 1977-5628. 

U.S. Geological Survey, 2018, Metals and minerals: U.S. Geological Survey Minerals Yearbook 2018, v. I, variously paged, https://doi.org/10.3133/mybvI. 

https://www.visualcapitalist.com/chinas-dominance-in-battery-manufacturing/ 

https://www.visualcapitalist.com/visualizing-the-worlds-largest-lithium-producers/ 

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8390110/ 

Dovoz baterií

Česká republika, respektive celá Evropská unie je z hlediska obchodu s bateriemi výrazně závislá na dovozu. V roce 2022 dovážela Evropská unie převážnou většinu baterií a primárních článků z Čínské lidové republiky, která tak tvořila 61 % na trhu s bateriemi. [1] V dnešní době jsou a v dohledné budoucnosti zůstanou zásadní technologií akumulátory na bázi lithia. Podíváme-li se na primární suroviny potřebné pro jejich výrobu, disponují čínské skupiny na globálním trhu s materiály potřebnými pro výrobu anod takových baterií podílem přes 85 %, v případě materiálů pro výrobu katod to je 77 %. [2] 

Po vpádu ruské armády na nová území Ukrajiny v roce 2022 se Evropská unie snaží urychlit snižování své závislosti na surovinách pro výrobu fosilních paliv, které se rovněž z podstatné části do Evropy dovážejí, a to v podstatné míře ze států vedenými autoritativními režimy. Náhrada této závislosti závislostí na dodávkách surovin a technologií pro baterie používané v elektromobilitě a ukládání energie, která je z převážné části závislostí na Číně, se proto nejeví příliš moudrou. 

To je důvodem, proč se Evropská unie zabývá možnostmi diverzifikace zdrojů surovin pro výrobu lithiových baterií. [3] Pro získávání lithia se kromě možností jeho těžby na území EU (která by ovšem vyžadovala i těžký průmysl pro získání suroviny z vytěženého materiálu) do budoucna jeví jako možný dovoz z Argentiny a Chile, větším problémem jsou ovšem další kovy nutné pro výrobu lithiových baterií: kobalt a nikl. U těchto kovů se ani v roce 2030 nepředpokládá možnost snížení dovozní závislosti na Číně pod 50 %. [4] Dalším důležitým materiálem je grafit pro výrobu anod těchto baterií, kde se očekává výrazný nárůst dominance Číny díky produkci syntetického grafitu. [4] 

Další možností, jak snížit riziko plynoucí ze závislosti na dovozu, je získávání surovin recyklací z odpadních baterií. Odhaduje se, že v roce 2030 by mohla být tímto způsobem pokryta třetina evropské poptávky po kobaltu a kolem 20 % poptávky po niklu a manganu. [4] I při využití recyklace se však odhaduje, že v následujících desetiletích budou klíčové suroviny potřebné pro výrobu lithiových baterií v předpokládaném rozsahu celosvětově nedostatkovým zbožím. [4] 

Zdroje

[1] https://trendeconomy.com/data/h2/EuropeanUnion/8506 

[2] https://oenergetice.cz/elektromobilita/goldman-sachs-zavislost-evropy-a-usa-na-cinskych-bateriich-muze-skoncit-do-konce-dekady  

[3] https://www.reuters.com/business/energy/eu-may-become-hooked-china-batteries-it-was-russian-energy-paper-2023-09-17/  

[4] https://rmis.jrc.ec.europa.eu/analysis-of-supply-chain-challenges-49b749 

Baterie a Evropská unie

S ohledem na formulaci „Zelené dohody pro Evropu“ (neboli „Green Deal“) se baterie staly jedním z klíčových zdrojů energie pro dosažení cílů evropské politiky v oblasti udržitelného rozvoje, zelené mobility, čisté energie a klimatické neutrality. S tím souvisí potřeba tento rychle se rozvíjející segment trhu regulovat. Regulace trhu s bateriemi má však v Evropě v porovnání s jinými elektrotechnickými výrobky poměrně dlouhou historii. Již v roce 1991 byla přijata Směrnice Rady o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky, která se týkala zákazu baterií obsahujících rtuť a nakládání s odpadními bateriemi. Tato směrnice pak byla nahrazena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006, která mnohem rozsáhleji upravuje zejména systém sběru použitých baterií a další nakládání s nimi a platí dodnes. 

Tato směrnice však je a bude postupně nahrazována novým Nařízením Evropského parlamentu a Rady 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, které si klade za cíl nastavit pravidla pro rychle se rozvíjející odvětví, a to i vzhledem k jeho politickému a strategickému významu. Toto nové nařízení postupně přinese například povinné vybavování baterií takzvaným digitálním pasem, který bude jednoznačně identifikovat každou jednotlivou baterii a ve kterém budou uvedeny všechny důležité technické a jiné údaje, což by mělo umožnit sledovat původ jednotlivých baterií, včetně původu v nich použitých surovin. 

Nařízení dále obsahuje požadavky na účinnost baterií a udržitelnost jejich výroby, včetně postupně rostoucího povinného podílu využití recyklovaných surovin. Zajímavá je i povinnost výrobců přenosných zařízení vybavených zabudovanými bateriemi zajistit, aby koncový uživatel mohl baterii ze zařízení vyjmout a vyměnit ji pouze za pomoci běžně dostupných nástrojů. Podobná povinnost bude platit i pro lehké dopravní prostředky, kde by měla být možná výměna baterie jakýmkoli odborníkem. 

Zdroje

[5] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32023R1542